Tak rychle může přijít konec.

20. března 2010 v 22:46 | Safi Dillingerová |  ... Me
Prosím, ozvi se, já už končim, nezvládnu to dál. Kvůli nějakýmu kreténovi se budeme hádat? Ozvi se, si milionkrát lepší než nějakej ...
ooo


Promiň mi všechno, co sem udělala. Hodinu v kuse jenom brečim, a nepřestanu, budu si dál vyčítat, že kecám píčoviny a že dřív mluvim než myslim.

Nejsi tu, ani tě nenapadne přečíst si blog. Tohle je tisíckrát horší. Věř, že teď už je mi všechno jedno... a tak. Pokládáš tohleto jako "jeden ze záchvatu a zítra se omluvi a budeme v pohodě..." ... ne, přísahám, že sem na pokraji sil. Nezvládám to... nevíš jak mi je.. myslíš si že sem se nasrala já na tebe.

Nemám za co, nic si neudělala. Mrzí mě, že tohle nečteš i když sem ti dala už tolik náznaků.

Víš, to poslední co chci abys věděla je že pro mě znamenáš uplně šíleně, hledala sem u tebe pomoc, ale nevěděla sem nikdy jak to říct. Kéž bys věděla jak mi je. Aspoň teď, naposledy.

Je to jinak, všechno jinak. Uplně jinak. Všechny problémy co se na mě kdy nalepily a pořádně se nevyřešily se vrátily a já už to vzdávám. Kompletně všechno se na mě sesypalo, jako lavina a já už odmítám ten sníh dál hrabat. Z týhle laviny se nevykopu a když, něco sem pod sněhem nechala a to už tam bude zamrzlý nafurt. Mrzí mě to, že to končí takhle když o tom nevíš. Proč mě každej vidí jako někoho kdo neví co to je problém, kdo neví jaký to je být na dně? Nikdo neví o kolika problémech mlčim, nikdo neví kolik mám tajemství, který nikdy nikomu neřeknu, jakoby mě nikdo neznal. Ty si byla jeden z lidí, který toho věděli hodně, doufám že víš, že sem tady. Mobil mám vyplej...


a teď už je fakt konec. To co sem nikdy nechtěla, nikdy v životě, to z čeho sem měla vždycky největší strach bylo že se na mě zapomene...

Děkuju, tvoje Safi
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama