Pieces

21. dubna 2010 v 22:53 | Safi Dillingerová |  ... Pieces
Hrozně moc se těšim, na to až prožiju život. Až jednou potkám někoho kdo se mnou bude ochotnej vydržet po zbytek života. Až spolu budeme mít rodinu a ta si založí další, svojí. Až budu ve stáří poslouchat My Chemical Romance a vzpomínat na starý časy a moje vnoučata se mi budou smát, a prosit mě, ať ten kravál vypnu. Chtěla bych vystudovat a mít slušně, nebo aspoň průměrně placenou práci. Chtěla bych se podívat někam do hodně daleký země. Chtěla bych žít plnohodnotnej život, chtěla bych ho žít naplno, být šťastná a neumřít sama.

little





Vidíte kolik mám cílů. Dneska sem byla ve škole vyvolaná na domácí práci, kterou sem samozřejmě neměla, vymyslet si úvahu na budoucnost. Až moc dlouho mi tohle téma zůstalo v paměti. Byla to těžká improvizace, ale když se do toho člověk dostane, může vyplodit ledacos. Nenapíšu sem co sem tam přesně říkala, ale závěr byl, že NIKDO NEVÍ, KDE, JAK, A NEBO S KÝM SKONČÍ.

Můžeme maximálně předvídat, plánovat, určovat si priority a doufat. Ale nikdy se váš život nepodaří přesně tak jak si ho naplánujete. Když ten určitej plán máte, v 99% se objeví něco, co vás nasměruje uplně jinam. Neustále se něco mění... aby ne, vždyť život je změna.

Kdy vlastně člověk potká pravou lásku? Může s váma vyrůstat už od malička a nebo si vás může najít až za X let. Proč to vlastně řešíme. Nikdy nemůžeme vědět co je pravá láska, protože ta co jí práve prožíváme přece může kdykoliv skončit. Lidský vztahy sou nevyzpytatelná záležitost, zachází to daleko. Čekáme, někoho si vysníme a když k nám konečně dorazí, zjistímě, že je všechno uplně jinak, že se třeba pravá láska nedá vysnít. Neumíte si jí představit, protože je docela možná, že jí ještě neznáte.

Další věc.. vysníme si spokojený stáří, vnoučata, manžela nebo manželku, dovolenou. Můžeme se snažit jakkoliv, ale je tu procento, že se něco stane.

Nahoře sem psala, jak krásnej život chci. Nechci se nějak provokativně lišit od ostatních lidí, chci mít přátele a rodinu. Jenže co když se ani tý svý rodiny nedožiju? Co lidi, který svůj život taky vysnili a jak skončili? Myslíte si, že můj táta si život nevysnil? A moje máma? Když se vdávala a zjistila že je těhotná, myslíte si že věděla že za rok jí manžel umře a že zůstane s dvojčatama sama?

Mám toho ještě dost na srdci, zítra bude pokračování. Třeba najdete i souvislost s názvem článku


Safi Dillingerová
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloody.Mary Bloody.Mary | 21. dubna 2010 v 23:01 | Reagovat

:-( to  je smutný, ale strašně pěkný zlato. Přála bych ti abyse ti všechno povedlo :-) ale jak říkáš, život si dělá co chce

2 Evil Evil | Web | 21. dubna 2010 v 23:47 | Reagovat

přesně tohle se mi pořád honí hlavou.. máme stejný pocity.. bohužel.. opět.. nikdy se nedá nic naplánovat.. jen doufat.. a i to doufání se musí brát v malé míře, protože čím menší je doufání, tím je menší i zklamání.. zklamání jsem prožila už tolik, že raději nemyslet.. pořád čekám, kdy přijde něco, co povede k mýmu štěstí a ne jen k depresím a smutku.. ani ty myšlenky nejsou veselý.. proč taky.. motivace? co mě asi tak může motivovat? nic.. vůbec nic..

3 Venom Venom | E-mail | Web | 22. dubna 2010 v 8:58 | Reagovat

Mám stejný myšlenky. A jak píšeš o tom že budeš babička poslouchající My Chem... zajímalo by mě, jestli ve stáří taky všichni zdegenerujeme jako většina důchodců a začneme poslouchat evu a vaška..

4 Lawiane Lawiane | Web | 22. dubna 2010 v 18:26 | Reagovat

mluvíš mi z duše ;-)

5 Nany Nany | Web | 24. dubna 2010 v 23:33 | Reagovat

Souuhlasím s Lawiane...mě taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama