To nešlo..

28. dubna 2010 v 22:13 | Safi Dillingerová |  ... Me
Výkřiky.. do nikam. Nepatřící nikomu.. nikdy nevyslovený nahlas.. :(
špendlíky



... hm... výborně, někdo by se měl nad sebou zamyslet. Nejsem Bedýnka Zpovědnička na cizí problémy, tahle Bednička nikdy totiž nežádá pomoc nazpět. Já sem taky nikdy nic nechtěla oplácet, ale nejsem ničí psychoterapeut!

Jinak.. když já sem na dně, tak stačí říct ".. ále, Bude ok, vyser se na to", a tim sou mý problémy vlastně vyřešený. Hlavně že já celý hodiny diskutuju s někym na jeho problémy, utěšuju, snažim se najít řešení, nebo prostě s tim člověkem jenom být. Nechci tim říct, že zrovna ty vaše problémy sou stupidní, každej si prožívá něco, ale.. proč já to dělám? 

Chci pomáhat kamarádům, nic za to nechci nazpátek, ale vemte si to takhle. Celou dlouho dobu čekáte, až se budete moct někomu vykecat, až nastane aspoň těch zkurvených deset minut, kdy by se vám snažil někdo pomoct, ale v tu chvíli
*BUM*
a ono nic. Další problémy kamarádů, další kecy třeba i cizích lidí, který si vymejšlí kdo ví jaký problémy aby byli důležitý! 

Já už nezvládám pomáhat. Neříkám, že sem uplně v koncích, ale nikdy se nedočkám vlastní chvilky. Nezlobim se na nikoho, vlastně sem jen.. otrávená, smutná, a možná i trochu zklamaná. Nikdy se totiž nic neděje nic podle vašich představ. Ani pomoc už nepříjde a klidně se za tu pomoc modlete ke všem bohům světa. 

Když sme u těch Bohů... přemejšlela sem, jak to s tou mojí vírou je.. řeknu vám, v co věřím já. Věřim v peklo, ale ne v to, že je hluboko pod zemí. Tam je jenom v pohádkách... Věřím v Boha, ale ne v dobro na zemi. 

Jediný, co tu na zemi máme, je nespravedlnost. Ne, nedám si s tim pokoj! Nespravedlivej život. Mám právě pár nápadů na básničky, ale za takový vulgárnosti by mi pravděpodobně blog zrušili.  

Proč? Proč sme dopadli takhle? Já už nechci ničí pomoc. Stejně mi to houby pomůže. Akorát z lidí okolo vysávám energii.

Začala sem teď brát nějaký léky. Ty sou tak malinký, že by se možná daly i šňupat, ale maj se údajně zapíjet. No, přiznejme si, furt lepší, než nějaký obrovský tablety, co se nedaj strčit opravdu NIKAM. 

Ne, už to nejde. Nic nejde, nic se nedaří... na to zabírá jenom jedno slovo:

IGNORACE

Safi Dillingerová
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 28. dubna 2010 v 23:02 | Reagovat

ach prášky.. po malinkatých jsem měla halucinace jax vině.. a po těch velikých.. mi je celkem fajn.. ale kdybych je zapomněla, je ze mě psychopatickej šílenec schopnej čehokoliv, jen ne příčetnosti.. ano.. zase tu rozebírám mé problémy.. já vím, jak ti je.. moc dobře vím.. víš, že tě ráda vyslechnu, ale nejsem si jistá, jestli někdy budu natolik při smyslech, že budu schopna plně reagovat na to, co mi říkáš.. ale chci se o to alespoň pokusit.. záleží mi na tobě, jsi taková moje spřízněná dušička a už kolikrát jsi mi pomáhala.. ty sáhodlouhý debaty a hodiny u ICQ.. já tě nemít.. tak bych možná byla úplně jinde, než jsem teď.. a za to ti patří dík :-* a budu doufat, že ti dokážu pomoct, když to zrovna nejvíc budeš potřebovat ♥♥

2 Nany Nany | Web | 29. dubna 2010 v 11:08 | Reagovat

nespravedlnost nespravedlnost nespravedlnost...nic jinýho, taky už mě to ku*va se*e :( !

3 Cady &  Enemy Cady & Enemy | Web | 3. května 2010 v 16:53 | Reagovat

Pro většinu lidí jsou jejich problémy to největší a chtějí je řešit přednostně a pokud možno pořád, i kdyby to byly naprostý hovadiny... Člověk si většinou o pomoc musí říct, jinak se mu jí nedostane, je to smutný... Ty víš, že se můžeš ozvat, když chceš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama