Neboj mami, doma budu ještě než vstaneš do práce

17. května 2010 v 5:08 | Safi Dillingerová |  ... Me
Zdravím. Prosím, koukněte se na čas (Je přesně 03:46) . Nemůžu spát, doteď sem nezamhouřila oko :( neuvěřitelný, že sem celý 4 hodiny dokázala bezmocně ležet v posteli a nemoct usnout. Hlavou se mi motá tolik věci. Nedivim se že nemůžu spát. A tak uvažuju.. tak o všem. Nic zajímavého!


V minulým článku sem psala.. víte o čem. O tom, co mě strašně mrzí, a nenávidim se za to. Ale nezměnim to. Prostě to zkousnu, řekla sem si narovinu že sem svině, a dodělala mě na facebooku stránka "Každá svině jednou dochrochtá"... já dochrochtám brzy s tímhle přístupem. Ale víte vy co? Už je mi to jedno. Prostě na to kašlu, co se stalo - stalo se, už se v tom nechci šťourat (Naposledy : Promiň Honzo... ).

Jsem nemocná, takže tenhle týden budu doma.. stejně jako ten minulej. A někoho nejmenovanýho uvidim až za tři. Co se změní? Měla sme zase hloupě zafixovaný jednotlivý dny, kdy se dalo by se říct, vidíme pravidelně. Přemejšlim o tom, co se změní až se vrátim. Psala sem kamarádovi, jestli se po mě v pátek někdo nesháněl. 

"nn, jenom se všichni ptali kde si a proč si nepřišla."

nemáte ponětí, jak mě tahle věta potěšila. U pár osůbek v týhle partě vim, že se jim stýská... nebo si aspoň všimnou toho, že u něčeho chybim a třeba maj i starost. Sice mě mrzí, že mezi ně asi nepatří Nejmenovanej, ale pořád sou to moje druhá rodina, někdo s kym můžu být v osobním kontaktu a jedný konkrétní osůbce říct vážně cokoliv. Vážim si toho že Gerard dopustil, abych je potkala.. 



Dál o čem přemýšlim... je to takový divný. Část myšlenek odbíhá doneznáma, běží přes lidi z mechu až přes obří točící se kus zeleniny ve vzduchu, co po ní můžete skákat a běhat a dovádět. Vážně spoustu zajímavých úvah, dokazuje to mojí bujnou naprosto nepoužitelnou fantazii.  



Další část, což považuju za zbytečný a pro příště se to chystám vynechat, patří jemu... ale dobrá zpráva, přestala sem fňukat. (hm.. neboj děvčátko, to příjde). Prostě vzpomínky. Vrací se mi, jak mě chytal na tom zledovatělym kopci, vrací se mi všechny rozhovory, hádky i to ignorování. 
        
Jak je možný, že dřív sme si normálně volali, a minule se zdálo, že i na to "ahoj" se zapomělo? Co za to může... je toho prostě moc. Já nedokážu za takovou chvilku zapomenout na všechno to hezký. Protože.. těch hezkých pocitů bylo čim dál míň. 

On asi zapomenul rychle... snad až moc rychle. Ještě když se teď objevila ona, mám pořád takovej blbej pocit. Něco mi tam utíká a já nemůžu nic dělat. 

No.. rozjíždí se to.. článek sem si zapla tak před 4. hodinou, že se potřebuju pořádně konečně vypsat. 

Hezký, za celou noc sem ani na chvilku neusla.. a venku už se rozednívá?! To je snad špatnej vtip! Ale co, zabavila sem se, viď Sebastiane? Takhle to vypadá, když se učíte anglicky půl roku, máte jen 3 hodiny týdně a na těch z pravidla spíte. Ostuda až v Columbii. Sebastian, mladej hezkej, nejdřív sme si dělali srandu s mojí debility, pak ale padla chytrá otázka:

Sebastian 04:23

Tell me something about your country
?

04: 24

so.. we are famous in.. oh, i need google translate:D , we have... best beer!

Sebastian 04:24

if you do not know how I envy envy :D



Zasmáli ste se? Neumím anglicky, tak se z toho Sebastiane třeba poser ;).


Tak jo, to bylo pro pobavení, stejně to, že ze sebe udělám debilku před nějakým cizincem mi náladu nezlepší. Jdu pozorovat východ slunce... a užírat se.. a třeba se znova žírat.. To mi jde v poslední době nejlíp.

Nevím co mám dělat. Ta bezmoc mě dohání k šílenství... kdykoliv si na něj jenom vzpomenu, mám sakra co dělat abych se odreagovala a zkusila aspoň na tu chvilku zapomenout. Jenže ono to nejde. Nejde jen tak zapomenout... oh, to už sem psala. Možná přejmenuju článek... ne, kašlu na to. Stejně to nemá význam.

 Probudila sem se včera, v 9:54 - probudila sem se včera, v deset ráno, a ještě neusla. Jo, není to rekord, ale... je to dosti podivné. (Věc podivná pro člověka, co si představuje obří točící se kus zeleniny ve vzduchu.. )

Nevim kdy půjdu spát. Pořád přemejšlim. Sem naladěná na vlně zamyslení se, ale opravdovýho.. ne - litování se, ne - ubližování si (psychickýho - kromě tý facky co sem si tenkrát vlepila) .. prostě.. zamyslení se.


Výborně, už je jak ve dne. Seru se s tim celou noc. Ale co, dělám to ráda.. pro něčí dobro. Někoho, kdo to stejně neocení... (ehm)..

No, mamka právě vstala do práce.. bouchá v kuchyni s něčim.. (sakra, snad nechce teď, v tuhle nekřesťánskou dobu uklízet?!!) 

Tak už bych to měla asi uveřejnit. Tak... dobré ráno.. já budu mimo tak počítám okolo jedný, to padnu uprostřed věty ani nebudu vědět jak...


Klid, dejte si kafíčko, otřete si oči, a vzhůru do novýho dne. Pokud možno s úsměvem.. (za tuhle část textu se začínám stydět, to nepíšu já!) 

     Safi Dillinger ك ك


BTW: proč sem si tak oblíbila to psaní do závorek? Šmarja kde sem to pochytala?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Venom | E-mail | Web | 17. května 2010 v 7:25 | Reagovat

eh.. dobrý ráno... já musela vstávat už v tuto nekřesťanskou hodinu a ta zelenina mě bude celý den pronásledovat. Ty neznáš slovo pivo? Styď se :-)

2 Nany Nany | Web | 17. května 2010 v 11:08 | Reagovat

no líp mi není, ale pokouším se aby to ze mě nevyzařovalo do všech stran...
Přesně, vždyť tam píšou samý..kraviny..:/

Jinak ten předchozí článek jsem nějak nepochopila..malinko zmatený to je ...
A máš pravdu zapomenout se nedá...bohužel, chci mít v hlavě tlačítko DELETE...
A mimochodem..já tvou fantazii obdivuju !

3 Nany Nany | Web | 17. května 2010 v 11:44 | Reagovat

Tak nějak jsem to pochopila...Je mi to líto..ale nikdo už s tim nic nenadělá, bohužel, čas nejde vrátit zpět (proč?!!!)...

4 Nany Nany | Web | 17. května 2010 v 11:44 | Reagovat

a děkuju...snad mi bude líp...ale pochybuju...

5 Evil Evil | Web | 17. května 2010 v 13:33 | Reagovat

no super.. já taky píšu do závorek :-D zlozvyk no.. teda.. taky se mi povedlo být vzhůru.. s nejmenovanou osobou asi do půl sedmý do rána.. cca od desíti večer.. a to naši nesmí vidět svítit počítač něco málo po jedenáctý, ale stejně svítím do půlnoci tak maj smůlu :-P byl to nádhernej rozhovor..tvééé.. skoro do půl sedmý.. no nic.. je to pryč.. a už ani nestojím o to, doprošovat se u někoho, u koho stejně nemám šanci.. pff..

6 Nany Nany | Web | 17. května 2010 v 22:11 | Reagovat

přesně :)..a nejvíc bych milovala nakupování kdyby mi někdo svěřil svojí kreditku se spoustou peněz..a děkuju za přání..

7 Nany Nany | Web | 18. května 2010 v 16:20 | Reagovat

AIO dobrý :)...no asi to je falešnej pocit, ale pořád lepší než se ukájet v depresích...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama