Stalo se, stane se

19. května 2010 v 23:30 | Safi Dillingerová |  ... Me
Poslouchám pořád dokola starý songy... který mi kohosi připomínaj. Já si budu dál ubližovat (po duševní stránce).. a vzpomínat. Nesnáším vzpomínky...

Nemělo se to vůbec stát. Ani to hezký, protože by se dalo předejít těmhle pocitům. 

oiugj

Připadám si strašně hloupě. Kvůli všemu. Hlavně, že někdo jako já, kdo se za každý situace musí tvářit drsně a jakože je nad věcí, se může zbláznit z někoho, jako je on. Nedokážu ovlivňovat svoje myšlenky, nedokážu si je zakázat. Na to ho mám moc ráda.. proč ho mám ráda, to už se nikdy nikdo nedozví, protože bych na to v první řadě měla přijít sama. 

Stýská se mi.. nevim, kolikrát to ještě napíšu, ale v sobě si to opakuju pořád.. pořád pořád pořád pořád dokola. Jediný, co mě dokáže na chviličku rozveselit sou Offspring <3*



*

Achjo, až přestanu lenošit, a ukážu se venku, nejspíš to bude docela dost tvrdej pád na držku, ale na to sem koneckonců zvyklá.

Lidi, vysvětlete mi jednu věc, proč já se vždycky spálim? Mám to zapotřebí, takhle se trápit kvůli někomu, kdo už na mě stejně dávno zapomněl? Jo, vim to!... že pořád fňukám kvůli tý samý věci dokola, ale.. sakra nevim proč to dělám! 

Sem si jistá, že první věc, co udělám, bude, že si půjdu něco koupit, za co bych si nejradši nafackovala, a za co mi naši už nesčetněkrát vyhrožovali, že mi urazí palici když mě s tim uvidí. Mám strach, ale udělám to.. proč? I don't know... 

Tak moc se těšim ven... tak moc chci něco změnit, jen nevim jestli to dokážu. Mám strach, z toho jestli to zvládnu. Mám strach z hodně věcí. Například z toho, co mám udělat zítra, ale co, utíkání je jedna z mála věcí, ve kterých vynikám. 

Ať už je to utíkání od problémů, nebo tajný půlnoční vycházky. Ať už venčení psa trvá deset minut, nebo půl hodiny. No.. strach mám... a pro koho to dělám? Pro nikoho, tohle je průser za průserem. Já už to takhle nechci, ale kdekoliv se naskytne možnost udělat něco, co bych neměla, skáču do toho vyloženě po hlavě. Pak se strašně divíte (divíme) , že ste (jsme) rozsekaný a že máte (máme) spoustu problémů.. ale většinu z nich si naděláte (naděláme) sami, a pak se můžete (můžeme) vztekat jak chcete (chceme). - (neříkám, že ste stejnej případ, prostě si plácám, a plácám a plácám) 


jkn


Vždycky sem měla podivný sklony k tomu, dělat průsery, už od malinka. A před víc než půl rokem sem našla konečně něco, co by mě možná mohlo napravit. Přiznávám, že průsery se dějou pořád, pořád se nic moc nezměnilo, až na mě.

Já sem se změnila.. nový zkušenosti, nový zážitky a lidi. Jakoby mi až teď docházelo, že se neměl změnit můj život, ale já. Jo, je to hloupý.. ale vážně sem se změnila. Nedá se říct, jestli k lepšímu, nebo k horšímu, možná sem zase o trochu zestárla... vlastně mě teď napadá, že člověku by se měl počítat věk, podle toho co zažije. Sice si neumim představit ten systém, ale... no co.

Já nevím proč to dělám. Vím, že i když mi to nahání hrůzu, udělám to. Nemá to logiku... proč dělám takový píčoviny? Já to nechápu.. vždyť mě to může o tolik připravit. Ale stejně to udělám. Je tady určitý potěšení z toho, když se mi to podaří. Když se mi to nepodaří, ztratím například nově získanou důvěru u mámy, na který mi moc záleží. I když mě občas sere, pořád je to moje máma, na který mi záleží. A já už jí přinesla tolik zklamání že.. achjo.. 

Když tu tak přemejšlim o tom, co se všechno může stát, začínám se bát ještě víc, ale pořád ne tolik, abych to vzdala.. prosím, zabijte mě!! Může někdo přijít, a vymluvit mi to všechno.. když koukám na životy ostatních, o kterých vim, že si to zkazili právě těma chybama co dělám v jednom kuse já, uvědomuju si, že je to hazard se životem. V tom případě sem propadla hazardu :( dobře, možná malinko silný slova, ale spěje to tak akorát tak do prdele. Ano až tam...

Jediný co vím je, že něco se musí stát. A něco se taky stane - i když z toho mám strach. Bojim se toho co příjde. To je ale asi normální. 

Bojim se jít s nim zase ven, bojim se zítřka, bojim se toho co bude, až se vrátim do školy, bojim se o svojí spolužačku, která má údajně hodně vážnej úraz hlavy, takže nepůjde snad ani do konce roku do školy... ze všeho mám takovej strach.. ale vzdát to nesmim.. zatnout zuby a dál bojovat. Jednou to dobrý příjde.. život nemůže jít jenom z kopce.. teď jde jen o to, jak hluboko ještě klesnu, než to půjde zase nahoru.. 

kjm

Safi Dillingerová
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evil Evil | Web | 21. května 2010 v 0:24 | Reagovat

vážně.. ztrácím slova, protože mám taky blbý pocity.. povídku jsem napsala před chvíli druhou kapitolu.. navazuje to.. myslela jsem, že to navazovat nebude.. ale bohužel to navazuje.. jsem blbá.. no nic.. tyhle věci.. čtu si to a mám blbý pocity.. asi proto, že já taky dělám kraviny.. ale naštěstí to nikdo neřeší, protože nikomu nedám možnost, aby to viděl.. ok.. a hlídat, mě nehlídaj, protože si prostě myslí, že se mám strááášně ráda.. kdyby věděli...

2 Nany Nany | Web | 21. května 2010 v 10:09 | Reagovat

No, k ničemu se prostě nedonutim..Líná jak prase, přesně tak!
A ano, hraje v lost, a že nekoukáš na TVD se nestyď, je to taková romantická kravina, pro blbce jako já :D ;)...Je to o upírech :D Někdy to je docela hororový :D..teda ani ne ale to je jedno :).. A taky ti přeju aby ses vyléčila co nejdřív :).

3 Nany Nany | Web | 21. května 2010 v 10:19 | Reagovat

Každej se někdy spálí, svět je holt píča v tom, že někdo se spálí jednou, ale ostatní víckárt, třeba i kuli stejnej věci...A neboj, to dobrý přijde, musí ! Příjde to v tu nejmíň očekávanou chvíli co jde!

4 Nany Nany | 21. května 2010 v 13:20 | Reagovat

Ale prostě příjde to! Musí...

No a ty vlasy..já sem si to mokrý zamotala do takovejch 2 motanců, pak sem s tim šla spát a ráno z toho vylezlo tohle :D :D Jinak žehličku nepoužívám, protože mám vcelku rovný vlasy :) :)

5 Nany Nany | 21. května 2010 v 13:40 | Reagovat

:D :D chudáci vlny, musí se bránit před zlou žehličkou zuby nehty :))

6 Nany Nany | 21. května 2010 v 16:08 | Reagovat

:D téda..a jakou?:) Chci si taky nějakou koupit :D...možná :D..

7 Nany Nany | 23. května 2010 v 1:05 | Reagovat

No abych pravdu rekla, ja jsem je nikdy neslyšela, ale někdy se ti stane to, že když něco zahlídneš, zvpříčí se v tobě něco, ani nevíš co, a z nepochopitelných důvodů to zavrhneš..:)

8 Nany Nany | 23. května 2010 v 1:29 | Reagovat

No dobre at je po tvym nesrozumitelný, psychopatický hlody a stěžování si na život... tak jako tak stejne tu sem rada :)
Mimochodem...kdo že to je Gerard ? 8-O :D

9 Nany Nany | 23. května 2010 v 12:33 | Reagovat

Neboj nezačínám se tě bát :D :D ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama