Sen?

5. června 2010 v 0:53 | Dilli |  ... Me
Ahoj. Po dlouhý době sem se rozhodla zase něco napsat. Nevěděla sem co, a tak si postěžuju.. 

jk




Věta, kterou napíšu, bude opravdu originální. STÝSKÁ SE MI. Po kom? V prvním případě se mi stýskat přestává, podrazil mě, ublížil mi a já ho nehodlám dál řešit. Stýská se mi po jednom mým internetovým kamarádovi.. se kterym sem sakra dlouho nemluvila.. a pořádně mi to dochází vlastně až teď. A taky se mi moc stýská po další kamarádce - z internetu.. která sice občas nějakej komentář napíše, ale k takovýmu kamarádství komentáře nestačí. Potřebuju tý holce zas zavolat a.. prostě si popovídat.

A víte po čem se mi asi stýská nejvíc? Po době, kdy sem byla malá holka. Žádný starosti, jediný trápení bylo, že sem si rozbila hrneček, nebo mi mamka odmítla koupit lízátko. Pořád pokračuju v tý bídě, do který sem se zase vrátila.. půlnoční tajný vycházky ven, lhaní.. pro mě to je bída. Jen že... dávám od toho ruce pryč.

Už nechci dál pokračovat. Příjde mi pořád, že se chovám jako nevděčnej parchant. Sice sem člověk co nutně potřebuje nějaký nebezpečí, trochu adrenalinu, a vyhledávám to v tadytom, ale je tohle zrovna ten správnej směr? Nevím už co dělám, od neděle sem uplně mimo. Hádám se s nejlepšíma kamarádama.. s tou holkou sme se hádaly a.. nechápu se, ale tomu klukovi sem se vyhýbala.

Prej nejlepší kamarádi.. to jo, hrozně. Ani tohle mě už nebaví (chápete, jak vás můžou přestat bavit kamarádi?! Za tohle bych si nafackovala). Nemluvím jen o těch kamarádech.

Celý dny sou strašně chaotický, vůbec nic si z nich nepamatuju, jakoby další bezvýznamnej den v životě, prostě ignorace a nezájem. Jakobych všechno důležitý prožívala až když usnu.  Mám teď takový zvláštní sny. Pořád za nima hledám nějakej význam.. ale nejspíš je to jen.. obyčejnej sen, myšlenkovej pochod. 

y

Stála sem na křižovatce, kde byl jenom jeden panelák - starej, a poničenej. Přes silnici byly dvě zastávky, naproti sobě. Všude okolo nebylo nic, jenom nekonečný plochy. Stála sem tam na jedný zastávce s kamarádama. Matně si vybavuju i starej kostel, ale ten tam asi nebyl - už nevím. Každopádně, když sem tam tak stála s Honzou, Tonnym a Davidem, což sou jedni z mých nejlepších kamarádů, začalo mi být hrozně. Bylo to nima. Dívala sem se na ně, a najednou se mi chtělo strašně moc brečet. Sebrala sem se a utekla.. utíkala sem, a najednou sem viděla stráň, kde byla nízká, velká, přízemní stavba, stavená do L.

Utíkala sem, nechtěla sem tam s nima být... viděla sem tam něco jako hospodu a hroznou rychlostí sem do ní vlítla. Zakopla sem, a najednou sem ležela v prázdný hospůdce, a ležela sem na zemi před pultem, za kterym byl.. tak asi dvacetiletej kluk, kterýho sem nikdy před tím neviděla. Ležela sem na zemi a koukala na ten pult z otevřenou pusou. Byla na něm nádherná kresba, vážně nádherná zkrátka božská. Ten kluk ke mě přišel, pomohl mi vstát, díval se na mě zasněnym pohledem a zeptal se "Ty asi hodně ráda kreslíš co?"... jakoby mi v tu chvíli něco říkal, ale přitom nevydal ze sebe ani hlásku, jakoby mi mluvil přímo do mysli.

Pomyslně si se mnou povídal, říkal, jaká je to krása, ta kresba, že je dokonalá a úžasná a.. ten kluk ve mě vzbudil strašně zvláštní pocit, jakoby se mě snažil povzbudit. Pořád stál těsně u mě a díval se mi do očí. Pak tam přišlo asi pět holek.. náhodou mý spolužačky, který.. dejme tomu zrovna v lásce nemám. Vrhli se na něj a říkaly mu, jak je krásnej a sexy. Nešlo o to, že se mi líbil, to ne.. spíš ten způsob, jakym se mnou "mluvil" byl.. zvláštní, nevídanej. Jakoby mě měl přečtenou, znal mě, znal každou mojí myšlenku dopředu, než cokoliv "řekne"

Když sem stála ve dveřích, naposledy sem se koukla na tu andělskou kresbu, koukla se na něj, jak ho ty holky vlečou pryč, zavrtěla hlavou, nandala si jedno sluchátko do ucha a vyšla z hospody. Nahoře stálo auto mý mámy. Šla sem k němu.. viděla sem tu zastávku.. kluci už tam nebyli. Nastoupila sem do auta a máma mě odvezla pryč... jakobych se už neměla nikdy vrátit.. jakoby se mi konečně podařilo utýct. 

y


Chápu, že to dvakrát záživný pro někoho kdo si to neptožil asi není, ale přecijenom když by ste si ho prožili sami, byly to hrozně silný pocity.. jakoby ten kluk byl.. moje záchrana, přesně to, co mi řekne o mě to co já sama nevim, a potřebuju to vědět abych se konečně někam pohla... jen škoda že neexistuje. Kéž by se mi to zdálo znovu.. sny sou to jediný místo, kde naplno vnímám.. nevím proč.. skutečnej svět mě omrzel.. 

napíšu toho zítra víc, půjdu do snů hledat... nevím vlastně co hledat. Je to jediný místo, kde sem schopná žít.. srovnat si myšlenky a dělat jenom to co chci.

Bye, Dilli
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nany Nany | Web | 6. června 2010 v 12:34 | Reagovat

Tyjo, obdivuji tě, jak si ty nsy pamatuješ, já si je nepamatuju vůbec, jeno někdy, si během dnes vzpomenu, že se mi zdál "hroznej sen", ale jakej to už nevim, pamatuji si je jen hodně výjimečně...

2 Lintu Lintu | Web | 7. června 2010 v 7:30 | Reagovat

Naposledy se mi zdáli sny kde jsem pokaždý viděla někoho skočit z paneláku. Ale tak hnusně realistický že jsem se na to místo ani ráno nepodívala. Od tý doby si už nepamatuju žádnej sen....
Taky bych ráda zůstala ve snech. KLidně i v těch hnusnejch. Je to aspoň zážitek. A věřim že tvuj sen musel bejt zajímavej. Protože sny někdy zvláštně určujou pocity. Např. když se ti bude zdát o smajlíkovi a ty se budeš hrozně bát, přitom ves kutečnosti ani náhodou.
Tak přeju záživný sny...

PS.: Díky :).

3 Evil Evil | Web | 7. června 2010 v 16:01 | Reagovat

♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama