I tried to be someone else.

26. července 2010 v 1:27 | Safi Dillingerová |  ... Úvahy


V tuhle chvíli mi to připadá jako nejkrásnější písnička, jakou jsem kdy slyšela. Já
jen potřebuju něco přiznat. Víte, pořád si nalhávám, jak něco nechci, říkám si, jak
strašně mě to ničí a že bych si to měla odpírat a svým způsobem to nenávidět. Snažím se to nenávidět. Ale pak o tom jediná zmínka. Řeknu si "NE", a v tu ránu
je to všude. Na internetu odkazy, podívám se na film a vlastně se jedná v tom
filmu o dost podobnou věc a to je šílený. Teď je mi hrozně smutno. I když je to dost mizernej pocit, alespoň neuvažuju jako pokrytec. 


Lhát ostatním je špatná věc, ale lhát sobě má kolikrát desetkrát horší dopady. 





Já nevím, proč je všechno tolik ubíjející. Když si připomenu, kolik věcí mě každou vteřinu ničí, dost se divím, že mě ještě někam nezavřeli. Ale o to větší radost mám pak z jiných věcí, třeba z maličkostí. 
Říkala jsem, že nemám z ničeho radost, protože ani není z čeho ji mít. Možná se mi konečně povedlo alespoň trochu otevřít oči a snažím se vidět to lepší. 

Sakra mám pořád pocit, že se něco hrozně moc změnilo, jen nevím co. Nebo spíš, že se něco mění a já tu změnu musím dokončit. Jako bych tu měla něco rozdělaný a tohohle pocitu se nemohla zbavit, dokud to nedotáhnu do konce. 

Je tu sice pár takových věcí, co musím stihnout do určitý doby, ale to nebude ono. Tohle je si myslím něco většího. Ale nevím, doufám, že se to vyřeší co nejdřív. Jen najít východisko a bude vystaráno. Najít ho. Tady to vázne. 



Já teď nějak mám k věcem trochu zvláštní přístup. Rozhodně je to jiný. Víte,
co já vždycky říkám? Lidem by se věk neměl počítat na léta, ale na jejich
zážitky. Už jsem objasňovala, co tím myslím a kdo u toho náhodou nebyl, tak
si to domyslí. Jen, chci tím říct, že sem nejspíš zase o něco málo zestárla. Stalo
se toho celkem hodně, takhle mi to ani nepřijde, ale jen se podívat zpátky a
začít počítat. Nikdy jsem si nemyslela, že můj život bude mít podobnej průběh. 


Myslela jsem si, že můj život bude více méně nuda. Ale není a to mi pořádně dochází až teď.Pořád se něco děje. I když sou to povětšinou problémy nebo průšvihy, vždycky je co řešit. A věřte nebo ne, já jsem ráda za to, že alespoň nějakej život mám.


Měla bych jít spát. Nevím, co se bude dneska ještě dít. Dřív jsem měla alespoň tušení.

(k nadpisu) ! ! ! 

....but nothing seemed to change.

I know now, this is who I really am inside. (The Kill) 

bye
Safi Dillinger
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nany Nany | Web | 28. července 2010 v 22:04 | Reagovat

Ach né, ach né, ach né. Taky mám takovej pocit, jako bych se zasekla někde v tunelu a hledala cestu ven. Věci se mění a já si toho nikdy ani nestačím všímat...Nejvíc s tebou souhlasím s tím, že člověk je tak starý, na kolik se cítí...Ach, je to všechno tak naspravedlivé. Nejraději bych byla, aby všechny sralo to co mě, abych nebyla sama :D sobectví co? :D Ale klid, to se nikdy nestane...ÁÁÁ ještě jsem se pořád nekoukla na HIMYM, pořád sem se k tomu ještě nějak nedokopala...
Víš..kolikrát by mě zajímalo, CO tak zkazilo tvůj život, NA CO , když sis řekla ne, narážels ve filmech a odkazech...Ale to je tvoje soukromý, chápu tě...
Jinak dobrá písnička :) Ááá Jared, jak si jednou napsala, něco v tom smyslu, že až budu navštěvovat tento blog dýl, pochopím o koho kde, nazvala jsi ho tehdy bohem, a já v té době nevěděla kdo to je, teď už to vím, mimochodem, určitě se koukni na film Mrs.Nobody...
Jžš dneska sem nějaký výřečná...nééé :( :/
Ahoj Safi♥

2 Nany Nany | Web | 28. července 2010 v 22:05 | Reagovat

*soukrom!Í!....achjo :/

3 Nany Nany | Web | 29. července 2010 v 0:55 | Reagovat

asi máš pravdu, někdy to přijít musí :) :D
...a moc neblázni, si mě málem rozbrečela :')...♥

4 Nany Nany | 11. srpna 2010 v 18:08 | Reagovat

A co vyrábíš?:)
No opravdu "krásný" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama