It's gonna be legendary! But.. someone..

10. července 2010 v 20:30 | Safi Dillingerová |  ... Úvahy
Nezlobte se za další ubohou vykecávku, mám dojem, že nic jinýho ani psát neumím.
Vzpomínám na starý časy. Dochází mi, že.. je načase dostat se z těch sraček, ve kterých jsem vlastní vinou a chápu, že kdybych chtěla, tak je to už dávno pryč.


avatar



Nechtěla jsem se toho vzdát. Přiznávám. Měla sem vždycky na výběr. Lásky se člověk může kdykoliv zbavit sám, ať je sebevětší. Může se dotyčný osobě vyhýbat, snažit se být co nejdál od něj a doufat, že to přejde.  Je víc možností, i když všechny bolí. 

Víte, mě došlo, že je na čase se posunou někam dál. A to se netýká jenom tohole. Když se s něčím patláte dlouho a dlouho je to špatný, je možná lepší to odsunout a jít dál. Život je dál a situace se vždycky budou vyvíjet. Všechno má nějakej svůj důvod. Víte, kdyby to mělo být dobrý, už by to dobrý bylo. Neříkám, že se to má vzdávat hned. Já jen že.. trápit se a užírat a "ztrácet" po kouskách nejcennější chvilky v životě je škoda. 

avatar

Já nemám ponětí, proč tu patlám moudra do života, když o něm vim stejně hovno (a kdo ví??).
Ale, co sem si vyslechla, co sem prožila a co mi říkali jiný, který to v životě neměli lehký tak.. víte, třeba se to k vám ještě vrátí. Když je situace zoufalá, chtělo by to nejspíš odpočinek a... jít dál. Bolí to, hodně moc to bolí, když jde o něco na čem vám záleží. Jo, sem ještě mladá, (co si někdo jako já mohl asi prožít že?!) ale já sem pochopila, že když vám někdo rok podstruje "mám tě rád", ale skutečnost je jiná - že sem naletěla

Pochopila sem, že když mi někdo umře, že nemá cenu se do smrti trápit a bát se. Vždyť tohle všechno jenom o zkušenostech. Podle mě, by sme si měli všichni do života ze všeho co zažijeme brát zkušenosti. Proč by se to jinak dělo? 

Na závěr snad jen.. ze všeho co zažijete, se můžete dostat. Život se vyvíjí, a zdržovat se rok u něčeho, co už vážně nemá cenu, je zbytečný. Netuší, co všechno sem ztratila, sice ne úmyslně, ale kvůli němu jo. Málem jsem kvůli němu ztratila jednoho z nejduležitějších lidí v životě, totiž jednu mojí kamarádku. Spřízněnější duši na tomhle světě fakt nejít nemůžu. Došlo mi to až v poslední době, i když tu pro mě byla dřív. Takovýho kamaráda bych přála každýmu 

Dodatek: Seru na vás, jen falešný "kamarádi", jo tak, rád?! Metr ode mě a alespoň "ahoj", nekoná se? Ne víte co, už o to stejně nestojim. Kdyby ste byli takoví kamarádi, poznáte, že něco není v pořádku. Nejsem furt vysmátá, nechodim každou neděli do kostela, a ani nevyhulim denně deset špeků.
S. E. R. U.    N. A.   T. O. !!!! ciao 

Safi
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venom Venom | E-mail | Web | 10. července 2010 v 22:42 | Reagovat

Zažívám něco podobného. Lidi který jsem dřív považovala za kamarády se jaksi vypařili, stejně nikdy nevěděli jak mi doopravdy je, tak nechápu proč se tím tak žeru. Notabene.... ani je nehledám...

2 Evil Evil | Web | 10. července 2010 v 23:39 | Reagovat

stejný pocity.. úplně stejný..

3 Nany Nany | Web | 11. července 2010 v 23:56 | Reagovat

Nejde jen tak zahodit, něco silnýho co prožiješ, nejde na to "prostě zapomenout", musí se to postupně oťukávat a jít dál, nejde se jeden den probudit a říct si "nic  nebylo" jak se říká, minulost nás pronásleduje, ale já věřim že TY to zvládneš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama