Dear God, please, tell me something good

3. října 2010 v 0:57 | S. Morganová |  ... Pieces
hm..
Stál vždycky za mnou. Byl to nejlepší kamarád. Když mi bylo nejhůř, přišel, vzal mě ven, dal mi cigaretu, abych se uklidnila a byl se mnou. Když mi bylo tak strašně, že jsem si myslela, že je snad i konec světa, přišel, objal mě, já mu skočila okolo krku a držela se. Ale znáte to. Dozvíte se, co jste měli teprve až o to příjdete.



Ale proč pořád ještě řešit minulost.

Vždycky mi říkal, jak mě má rád. Já ho vždycky nějak vtipně utřela, ale co si pamatuju, nikdy jsem mu sama od sebe neřekla, jak moc pro mě znamená.
I když z jedný části na něj mám vztek, druhá moje část chce, aby se vrátil. Protože přijít o takovýho kamaráda bolí. Celkem dosti. Zvláště, když vidíte, jak je i bez vás šťastnej. Vymazala jsem ho z Facebooku a i z telefonu. Ale v počítači mám pořád složku, s našema fotkama i s partou.

Dneska mi bylo řečeno, že přichází něco nového. Že se něco mění, a že už nemá cenu se zaobírat minulostí. Možná, že je dobře, že jsem si ho smazala, pořád ho mít na očích by ničemu nepomohlo. Když to tak chce, tak ho nechám, ale ty fotky nesmažu. Mám přestat minulost řešit, ne na ni zapomenout, to by to všechno byůo uplně k ničemu.
bro
Safi Morganová
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FifinQa FifinQa | Web | 3. října 2010 v 1:02 | Reagovat

Pěkný dess

2 Evil Evil | Web | 3. října 2010 v 17:23 | Reagovat

přesně tohle jsem udělala taky.. a je to sice těžký ale účelný.. není to všechno ze dne na den a bolí to, ale přejde to.. a pak je to zase dobrý.. ale vzpomínky zůstanou.. takže se můžu ztotožnit s tímhle článkem.. drž se :-*

3 Safi Safi | Web | 6. října 2010 v 20:12 | Reagovat

[2]: Ale on odešel a neřekl mi proč. Nikdy jsme si totiž nic neudělali, co si pamatuju, jednou jsme se pohádali, že jak tam přede mnou stál, že mu vlepim facku. Ale pak jsme si to vyříkali. To bylo jednou. Pak jednoho dne prostě už nepřišel. Nikdy jsem mu neřekla jak moc sem ho měla ráda. Teď to vypadá o něco líp.

4 Nany Nany | Web | 17. října 2010 v 13:59 | Reagovat

Je to zajímavé, udělala jsem to taky, ono mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára, ale teď po roce, s odstupem, zjišťuju že to možná nebylo tak úplně fér, ale co..

Je ale fakt že z toho tvýho článku vyplývá ponaučení, že by jsme těm, které máme rádi měli děkovat každý den, protože nikdo neví co se stane, nikdy nevíš jestli zítra tvýho nejlepšího kamaráda nesrazí auto, nevíš, nevíš, nevíme nic, a nic s tim nenaděláme...Asi si z toho vezmu příklad..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama